1. E m Ke hrobu zrána ženy H m jdou
E m s poslední zbožnou vzpomín H m kou:
D m "Kdo nám jen kámen odva A m li?"
F se jedna D m druhé táza E m ly.
E m Avšak kámen je již odva H m len,
E m stráž prchá jasem zděše H m ná,
D m dva muži v bílém před hro A m bem
F a v hrobě D m roucha slože E ná.
R: A m Pán D m vstal, G přijde k vám do C Galileje,
F Pán D m vstal, H 7 vykoupen jsem E já,
A m Pán D m vstal, G smrt a hřích jsou C bez naděje.
D Ale E lu A m ja!
2. Teď velké zástupy nás jdou
den za dnem, cestou necestou.
Kdo nám jen kámen odvalí?
-zní touha z blízka do dáli.
Však nelze hlídat ranní zář
před tím, kdo její jméno zná.
Je v rouchu otištěna tvář
a zní nám píseň vítězná.
R: A m Pán D m vstal, G přijde k vám do C Galileje,
F Pán D m vstal, H 7 vykoupen jsem E já,
A m Pán D m vstal, G smrt a hřích jsou C bez naděje.
D Ale E lu A m ja!