1. Duše věrné, Pána vizte
kráčet cestou křížovou,
za nás na své skráni čisté
nést korunu trnovou.
Hříšná zloba lidu jeho
těžký kříž naň vložila,
rodná země krále svého
ostrým hložím zranila.
2. My, kdo dále hříchy svými
těžším činíme tvůj kříž,
s ženami teď plačícími
čekáme, až promluvíš.
Bolest tvá nás napomíná
nedbat ran, jež pominou,
ale lkát, že naše vina
je tvých strastí příčinou.
3. Pro nás Ježíš na kříž sklání
tělo krutě zraněné
jako oběť smilování
za ovečky ztracené.
Bože, oběť svého Syna
přijmi v této svátosti,
pro ni chraň nás všeho zlého,
z temnoty nás vyprosti.
4. Pane světla přežádoucí,
tys náš domov, tys náš hrad;
nedej marně u bran tlouci
nám, kdo jdem ti úctu vzdát!
Svatá chvíle již se blíží
poklekáme na tvůj práh.
Pán se k lidu svému sníží
v chleba, vína způsobách.
5. Svaté tělo, v každé ráně
láskou Boží zářící,
svatá krvi z boku Páně,
do mé duše prýštící!
Po čem lační, po čem žízní
lidská srdce bolavá,
to jim dáš jen ty svou přízní,
jež se v Chlebě rozdává.
6. Jako setník na Golgotě
pravdu Boží nahlíží,
zástup hříšných poznává tě,
Kriste, Králi, na kříži.
Tobě, svému Spasiteli,
vyznáváme s vroucností:
Přítomen jsi vpravdě celý
v Nejsvětější svátosti.
7. Veď nás, Kriste, dobrý Pane,
cestou kříže za sebou
k hrobu, jenž i nám se stane
zmrtvýchvstání kolébkou.
Ať ze Slunce, jež se skrývá
zde v oltářní svátosti,
do nás tryská záře živá,
příslib věčné radosti.