1. Stála Matka odhodlaně
v slzách vedle kříže Páně,
na kterém Syn její pněl.
Její duši v hořkém lkání
sklíčenou, bez smilování
do hlubin meč otevřel.
2. Ó jak smutná, zkormoucená
byla ona svatá žena,
Matka Požehnaného!
Jak se chvěla, jak trpěla
zbožná Matka, když viděla
muka Syna milého!
3. Kdo z nás by se za pláč styděl,
kdyby Matku Pána viděl
v těžkém hoři nevinném!
Kdo by zůstal bez bolesti,
svatou Matku vida nésti
muka kříže se Synem!
4. Pro nepravost hříšných bratří
trpí Ježíš. Na něj patří,
jak ho člověk bičoval;
na drahého hledí Syna,
jak opuštěn v mukách hyna,
ducha Otci odevzdal.
5. Nuže, Matko, lásky zdroji,
dej, ať bol mě s tebou spojí,
ať jej s tebou prožívám;
dej, ať láskou vzplanout mohu
k trpícímu Kristu Bohu,
ať se jemu podobám!
6. Svatá Matko, vroucně prosím,
dej, ať v hloubi srdce nosím
živé stopy svatých ran,
na bolestech Syna tvého,
pro mé hříchy zmučeného,
ať i mně je podíl dán!
7. Dej, ať ráda duše strádá,
s Kristem snášet muka žádá,
denně, pokud budu žít;
vedle kříže s tebou státi,
spolu s tebou věrně lkáti,
Syna tvého usmířit!
8. Panno panen, jasná Paní,
dej mi ve svém slitování
druhem tvého žalu být;
v každé době blízký tobě,
ať smrt Páně nesu v sobě,
z jeho ran ať umím žít.
9. Ať mě každý bol s ním sblíží,
ať mám lásku k jeho kříži,
svatou krví opojen!
Abych nebyl vydán ohni,
přímluvami Pána pohni,
chraň mě, Panno, v soudný den!
10. Až budu se odtud bráti,
Kriste, rač mi s Matkou dáti
v nebi palmu vítězství;
a když toto tělo skoná,
dej, ať duše bezúhonná
v rajské slávě tvé se skví.