1741
Ještě než vzpjal se první chrám
1. Ještě než vzpjal se první chrám
nad vrchy této země,
ještě než pokoj vešel k nám
a zvon se ozval temně,
ty první zaslechlas horoucí Kristův hlas
z úst kněze Metoděje.
2. Rozkvetlas náhle z pohanství
v převzácnou prvosenku
pravého jara křesťanství,
když ještě všude venku
úpěla bědná zem v čekání dychtivém
na kroky apoštolů.
3. Jak svítíš slavně zářící
na kraji temných bájí,
pěstounko, vnuku kněžici
a všem, kdo uznávají
v něm pána statků svých, v úzkostech časů zlých
veliká pomocnice.
4. Ty matko kněží vznešená,
ty víry šiřitelko,
co trpí kde, lék v tobě má,
nešťastných těšitelko,
soucitné srdce Čech, jež hledáš v bědných všech
tvář zmučeného Krista.
5. Dobroto dávná, štípená
na jabloň vzácných plodů,
větvemi svými skloněná
nad úděl svého rodu,
ochraň nás, ať tvůj kraj rozkvétá v zemský ráj,
v spanilost Václavovu.
6. V mírnosti své vždy nad jiné
nejstatečnější žena,
bez kapky krve jediné
oběti zadušená,
by zhynul s tebou hlas, jejž všude šířilas
pro spásu lidu svého.
7. S námi buď, svatá Ludmilo,
přímluvo naše jistá,
všech srdcí věrných posilo,
zvěstovatelko Krista!
Tvůj život i tvůj skon kéž znějí nám jak zvon
chval Božích každodenně.
Zpěvník pro scholy 2026
2026