1. Nerozhodný soudce
pod nátlakem davu,
který si žádá
tvou urozenou hlavu.
Nerozhodná mysl,
co se lidí bojí,
odsuzuje nevinné,
co před trůnem stojí.
2. Kříž na ramena dávaj',
prý pro spravedlnost.
Nechtěj slyšet pravdu,
tak vylívaj' si zlost:
korunu z trní
a purpurovej plášť;
z dálky se ozývá
tlumenej pláč:
a ty jdeš dál.
3. Branami města
po cestě kamenné,
krvavou stopou
jde tělo ztrýzněné.
Kam náhle zmizelo
a kam se klátí kříž?
V prachu tam leží
s ním našich hříchů tíž.
4. Kam oči hledíte,
a kdo se to tam dívá?
Kdo slzu na tváři
pod závojem skrývá?
Zdráva buď, matko má,
dík za tvoji lásku,
za každé trápení
a za každou vrásku.
Já musím dál.
5. Mé tělo zesláblé
opouštějí síly,
svým zrakem počítám
svou poslední míli.
Kam prcháš, Šimone,
proč se chvěješ strachem?
Nechceš mi pomoci
nést i svůj kříž prachem?
6. Tvář krví zalitou
a jen pro smích lidem:
stojíš tu přede mnou
s odvážným klidem
a šátkem hedvábným
z tkaniny jemné
s láskou mi otíráš
stín krve temné.
Já musím dál.
7. Nadávkou pobízen,
ranami týrán
a vedrem vyčerpán,
únavou zmírám.
Kam se svět propadá,
a proč se točí?
I propast bezedná
snad někde skončí.
8. Na nohy postaven,
dál cestou vláčen,
chtějí mě potěšit
falešným pláčem,
nestojím o vaše
slzy nevěrecké;
raději obraťte
srdce pokrytecké.
Já musím dál.
9. S cílem už na dosah
snáším krok za krokem
bezcitnost vojáků,
jsem pro ně otrokem.
Kolena rozbitá
klátí se potřetí,
mou krví celou zem
tento pád posvětí.
10. "Pohleďte, vyhrál jsem,
mně patří tento šat.
Můj bude po právu:
chtěli jste losovat!"
vzali mi poslední.
Pomalu blíží se
hodina polední.
Já musím dál.