1. Já cítím, jak se vzdávám citu,
jejž nepoznávám, srdcem svým,
tak vyprahlým, Ježíš jméno má,
prý i mě zná, k chudým promlouvá.
2. Já lásku mužů znám,
nyní jen touhu mám za ním jít,
nablízku být, on je mým tajemstvím,
já tolik hříchů mám, on však je vším.
Slyším jeho hlas, říká:
"Už je čas, bohatství se vzdej,
hříchům odpírej. Magdaléno poslouchej,
i tebe má Bůh rád."
3. Já, Pane, tvou se stávám,
vinu svou tobě dávám,
lásko má, tak tajemná,
nehodnou mě znáš, nic neříkáš,
já klesám k nohám tvým,
proč netrestáš.
Slyším: "Ženo, vstaň, čisté srdce chraň,
hříchů svých se vzdej,
odpuštění měj, Magdaléno, poslouchej,
i tebe má Bůh rád."
4. Já cítím, jak se vzdávám citu,
jejž nepoznávám srdce svým,
tak vyprahlým, Ježíš jméno má,
on i mě zná, ke mně promlouvá:
"Já chci ti říct,
svůj rub změn v líc.
Jdi, Magdaléno, a nehřeš víc."