1. G Víš snad, proč láska ti H m skryla tvář,
E m štěstí C mívals,
víš snad, co nedals jí H m na oltář, E m něco skrý C vals,
G vítr jak ztratil by H m cestu svou
E m do tvých C plachet,
G soumrak jen sytí se H m černou tmou,
E m pláčem tvých C jachet.
R: D O život musíš zápasit s Bohem,
dřív, A m než lidem po H m slední sbohem C dáš. D
Jak se to C stává, snadno se D zdálo,
že jsi měl E m víc zbylo ti C málo,
že tvá D loď se potá A m pí,
že tvá H m loď se potá C pí;
však někdo vstává na břehu D mává
a ruku E m svou ti z lásky C dává,
tak se D zpátky nedí A m vej,
tak se H m zpátky nedí C vej.
2. G Víš, kde ses příliš dlouho H m zapomněl,
E m pro záblesk C krásy,
G levné snad štěstí si H m koupit chtěl
E m na místo C spásy,
G čekáš až se vítr H m obrátí,
E m chop se C vesel,
G nechtěj co se zpátky H m nevrátí,
E m jdi kam si C nešel.
R: D O život musíš zápasit s Bohem,
dřív, A m než lidem po H m slední sbohem C dáš. D
Jak se to C stává, snadno se D zdálo,
že jsi měl E m víc zbylo ti C málo,
že tvá D loď se potá A m pí,
že tvá H m loď se potá C pí;
však někdo vstává na břehu D mává
a ruku E m svou ti z lásky C dává,
tak se D zpátky nedí A m vej,
tak se H m zpátky nedí C vej.