1. D Někdy člověk ani netu G ší,
D že mu pýcha vůbec neslu G ší,
že E m zapomíná z dlaní vodu A pít,
že E m nenachází smysl, pro co A žít.
D Sám to člověk stěží pocho G pí,
D kde a v čem má hledat štěstí G svý,
E m komu svoje srdce odevz A dá,
E m kterým směrem za láskou se A dá.
R: Slunce D svítá, Pán nás A vítá,
Boží H m království je dokoř G án,
stačí D víra s láskou H m jen,
věřit Gb m žes byl vykoup H m en
a A dál.
Slunce D svítá, Pán nás A vítá,
už nám H m otvírá tu náruč G svou
jako D táta dětem sv H m ým,
dává Gb m cestu za štěs H m tím
a D dál.
2. D Kéž se člověk učí Boha G znát,
D kéž má všechny lidi kolem G rád,
E m nebude pak muset jenom A snít,
E m ale pravý život lásky A žít.
D Ten, kdo pravou víru v srdci G má,
D ten už svého Pána dávno G zná,
E m kdo zanechal už marné váhá A ní,
E m ať připraví se na to setká A ní.
R: Slunce D svítá, Pán nás A vítá,
Boží H m království je dokoř G án,
stačí D víra s láskou H m jen,
věřit Gb m žes byl vykoup H m en
a A dál.
Slunce D svítá, Pán nás A vítá,
už nám H m otvírá tu náruč G svou
jako D táta dětem sv H m ým,
dává Gb m cestu za štěs H m tím
a D dál.