1. D Křišťálem, co G rozlévá se, E m hladina sví A tí,
svět D věcí dřív tak G významných pryč E m náhle se ří A tí,
už F nechybí nic D m z toho, co dří B v jsi chtěl C mít,
vždyť jen kdo D v dlani své nic G nesvírá, se E m mů Gb m že G sklonit a pí D t.
2. D Na kolenou G před studnou, když E m hlava se sklá A ní,
rty D touží kapek G dotknout se, co E m je popohá A ní?
Co F oči touží D m vidět, když B žár osle C pí?
A kdo zná D tajemství, proč G všední věc se E m stá Gb m vá G lékem, kdo v D í.
R: D Jen kdo se Gb m skloní, ten s G ílu zí A ská D vá. Gb m H m G
Kdo D sám sebe Gb m vzdá se, ten s G ílu zí A ská D vá, Gb m H m G
kdo D pýchu svou Gb m ztratí, ten s G ílu zí A ská D vá, Gb m H m G
kdo D svého nic Gb m nemá, ten s G ílu zí A ská D vá. Gb m H m G