1. D m Do prachu padněte tváří, vždyť je to on,
ulicí města projíždí sám faraon,
C ten, kdo si na krku hlavu chce ponechat,
D m úctu těď C musí mu D m vzdát.
Řinčení gongů s třesk bičů udřených,
třpyt čepelí v ulicích musí zahnat smích,
C ten, kdo si na sobě kůži chce ponechat,
D m do prachu C padne a D m rád.
R: Kliď se kupče s tou karavanou,
ať šelmy vás k večeři nedosta C nou,
faraón v noci neblaze G spal,
G m klaňte se H raději A o kousek D m dál.
Odpusť, Pane, já nejsem tu sám,
otroky zdaleka s sebou tu C mám,
fešák z východu či muži jak G strom.
No G m dobrá, teď H kliď se,
je tu A fara D m on.