1. E m Od stvoření
G A vzdálení jsme pár E m let,
stovky pokolení
G jak šel A čas změnily E m svět.
Jedni když jsou, G je po nich A znát,
že byl tady E m člověk.
Jedni jak ještěři jdou,
G A bál by se jich i sám E m pravěk.
R: Jen mi řekni, co G dělat,
když už musím se A setkat s duší,
co sytí se E m tmou.
2. E m Tak moc chtěl bych žít,
G A abych neviděl E m pláč.
Tak moc chtěl bych být G s těmi,
co A vědí, zda dobro a E m nač.
Lidem hůř se jde dál,
G zborcený A věci se napravu E m jou.
Kdekdo to vzdal,
G slyšet je A dupání, ještěři E m jdou.
R: Jen mi řekni, co G dělat,
když už musím se A setkat s duší,
co sytí se E m tmou.
3. E m Věř, Bože můj
G A jeden pocit mám E m rád.
Tvým dětem nemůže nikdo vzít,
G A co jim nemohl E m dát.
Hned je mi líp,
G A zas mám sílu jít E m dál.
Hned je mi líp,
G byl jsi to A Ty,
kdo všechno mi E m dal.
R: Jen mi řekni, co G dělat,
když už musím se A setkat s duší,
co sytí se E m tmou.