1. Kdo podá své A m dlaně
pro ruce směřující G 6 ze tmy
a cokoli se F maj7 stane,
tak ponese svůj E díl?
Kdo vykouzlí A m úsvit
po noci plné G 6 bludů,
kdo na straně F maj7 světla
risk nebýt jediný, kdo E zbyl?
Kdo jen dá ti A m blízkost
pro odloučený G 6 duše
vzdálenější nežli F maj7 hvězdy
co pohasínaj E tmou?
Kdo jen dá ti A m lítost
pro svědomí, co G 6 zvadla,
kdo jen dá ti F maj7 srdce
pro cestu dale E kou?
Zpět do Božího F ráje, G
kam cesta zaros A m tlá je.
2. Kdo jen ochrá A m ní tě
jako svoje G 6 dítě
až šelmy svoje F maj7 sítě
za tmy budou E klást?
Kdo jen pohla A m dí tě
jak matka svoje G 6 dítě,
až trny pora F maj7 ní tě,
kdo utiší tvůj E pláč?
Kdo nedovolí A m stvůrám,
co nedorostly v G 6 lidi,
aby zadupaly v F maj7 bahně
veškerý tvůj E cit?
Kdo nenechá tě A m zmírat,
když padnou Boží G 6 řády
u všech, kteří F maj7 stěží
budou hledat cestu E zpět?
Zpět do Božího F ráje, G
kam cesta zarost A m lá je.
R: A m Dál lidé jako slepí chodí
G a zlo se v srdce stále rodí,
F svět požírá vlastní proro E ky.
A m Zas dali Boha do muzea,
G jiného vzývají, Dia či Zea,
F proč lépe věřit ve smrt navě E ky?
Jak do Božího F ráje, G
když cesta zarost A m lá je?
Kdo jen dá ti oči,
co vidí Boží G 6 slávu,
někdo chtěl ať zem se F maj7 točí,
ať máme hezkej A m svět.