1. Jen vF Kristu máC m nadF ěji sG vou,
Am Je světlem mF ým i Dm píG sní C mou.
Ta F pevná C zem, ta skF ála sG kal,
Am v žáru i vF bouřiDm úkrG yt znC ám.
Jen G pokoj TF vůj, jen C láska TG vá,
jen ta můj strF ach vždy přAm emáhG á.
ZaF chránce C můj, v něm F všechno G mám,
Am v Kristově lF ásce Dm smíG m tuC stát.
2. On v F Kristu sC ám se těF lem sG tal,
Am v něm plnost BF oží Dm příG tomC ná.
Ten F lásky C dar byl pF opliG ván
Am těmi, jimž F byl Dm ke sG páse dC án.
Své G smrti kF říž on C musel nG ést,
tak usmíF řen byl BAm oží hG něv.
Když kF aždý hC řích na sF ebe vG zal,
Am v Kristově sF mrti Dm smíG m tuC stát.
3. Ve F skále mC ěl svůj tF mavý hG rob,
Am On, světlo sF věta, sDm poután tG mou.
Pak C přišel zF lom v den vC ítězF ný,
G když Ježíš vsAm tal, byl vF zkříšeDm ný.
Tak G zvítěC zil nad G hříchem vF ším,
svou oběC tí mě zG bavil vF in.
Vím, oAm n je mG ůj a jF á jsem C s ním,
F Kristova kG rev mi Am dává žF ít.
4. Teď F klid a mC ír v svém sF rdci mG ám,
Am vždyť ve mně KF ristus vDm ládne sG ám.
Od prC vních chF vil do kC once dF ní
G Ježíš je Am stále F Pánem mDm ým.
A žádná mG oc či liC dský hřG ích
mě neF můC žou vzít z rG ukou TF vých.
Než zaAm zní hlG as, než přF ijde kC nám,
F v Kristově sG íle sAm mím tu F stát.