1. Často Db m já pocit A mám,
že když E jdu, klopý H tám.
Mnohdy Db m sám toužím A dát
světu E to, co nemám H sám.
Ale Db m proč málo A znám toho,
E co by mi pomohl H rád?
Ale Db m proč slovo A chci poly E kám,
když se mě H ptá,
zda chci jít A světem s ním?
Snad jsem ještě Db m mladý,
snad bojím se H vstát.
Prý stačí jen A chtít
a s ním promlou H 4 vat. H
R: E Neboj se, H člověče,
Db m životem svým netrap A se.
Neboť E všude kam tě pošlu tam H půjdeš,
a Db m co ti přikážu A řekneš.
Db m Neboj se, Db m /H já budu s A Tebou!
2. Když vi Db m dím zlo, A jenž v srdci E bolí,
pak ne H vím, zda ře Db m šit, čas možná to A zhojí. E H
Bůh mne Db m zasadil jak zrno A úrodné,
dal mi E vláhu, pole H příhodné.
Abych Db m rostl a sílil a A jemu se líbil
a E nebál se přinést H 4 užitek. H
B: A Chválím tě otče
za ruku E ochrannou.
Jenž A vede nás,
stále vede nás E za tebou.
Gb m 7 Dík, že mne nenecháš
Ab m zkouškami projít,
A aniž bych nepoznal H Tvou vůli.