Veleb, duše má, veleb duše má,
veleb, duše má, Hospodina.
1. Hospodine, jsi nad míru velký! ¨
Oděl ses vznešeností a velebností,
světlem se halíš jako pláštěm.
Dokonce jsi napjal i nebesa,
napjal jsi je jak stanovou plachtu,
nad vodami zbudovals své síně.
2. Z mraků si děláš svůj vůz,
kráčíš na perutích větru,
veleb, duše má, Hospodina.
Větry si volíš za své posly,
za své služebníky plameny ohně,
veleb, duše má, Hospodina.
3. Jak četná jsou tvá díla, Bože!
Moudře jsi všechno učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé,
v něm nespočetné hemžení
živočichů drobných i velkých.
4. Všichni čekají od tebe,
e jim dáš obživu,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš jim svoji ruku,
sytí se dobrými dary.
5. Děsí se, když skryješ svoji tvář,
hynou, když vezmeš jim život,
vracejí se do svého prachu.
Když ale sešleš svého ducha,
potom jsou stvořeni, tvář země obnovuješ.