P: A E Gb m D A E Gb m D A E Gb m D A E Gb m D
1. V temné A noci tehdy E tiše šuměl Gb m vánek Gb m 7 ,
centrem D 2 vesmíru se H m malý Betlém E stal E 7 .
Pastý A ře tam v horách Db možná zmáhal Gb m spánek, když D 2 na svět přišel A 2 Král.
Z lásky E k nám Bůh D člověkem se A stal.
2. Horké A slunce do E dlažby ulic Gb m pálí Gb m 7 , centrem D 2 vesmíru se H m Jeruzalém E stal E 7 .
V čele A s vojáky se Db bláznivý dav Gb m valí, to D 2 kříž si nese A 2 Král.
Z lásky E k nám, aby D život za nás A dal.
R: E Bůh stále D víc, E víc ti toužil A dát. Člově H m če, proč Gb m ještě nevi E díš,
že lásku Db svou už dokázal ti Gb m nejmíň tisíc D krát?
Tak už A pozvedni své oči E výš! Bůh čeká D na tu chvíli, E kdy mu odpo A víš.
3. V temné A noci tvého E srdce šumí Gb m vánek Gb m 7 ,
někdo D 2 na pozvání H m čeká, chce jít E dál E 7 .
Tak už z A ledových bran Db srdce sundej Gb m zámek, ať D 2 může vejít A 2 Král!
4. Kvůli A tobě snášel E bolest, hrozná Gb m muka Gb m 7 , kvůli D 2 tobě nesl H m na Golgotu E kříž E 7
a když jsi A padnul, tak to Db jeho byla Gb m ruka, která D 2 pozvedla tě A 2 výš,
k sobě E blíž, vždyť D u něj svou máš A skrýš.
M: D E A H m Gb m E Db Gb m D A E
R: E Bůh stále D víc, E víc ti toužil A dát. Člově H m če, proč Gb m ještě nevi E díš,
že lásku Db svou už dokázal ti Gb m nejmíň tisíc D krát?
Tak už A pozvedni své oči E výš H !
Stále E víc, Gb víc ti toužil H dát. Člově Db m če, proč Ab m ještě nevi Gb díš,
že lásku Eb svou už dokázal ti Ab m nejmíň tisíc E krát?