1. Eb Proč krutá je tato doba,
když v B lidech je svár a lidská zloba.
C m Proč jedni štěstím oplývají,
Ab jiní slzy bolesti proléva Eb jí. B C m Ab
2. Ty Eb nevíš sám, proč se to stalo,
snad B tvé štěstí se málo namáhalo,
C m cítíš se sám, tiše tápeš,
Ab mělo se tak stát, snad už to chápeš.
3. Eb Neklaď si vinu na bedra svoje,
možná B stala se chyba, nebyla tvoje,
C m to mezi lidmi se často stává,
Ab že lidský osud rány dává. Eb B
R: B Pro tebe B /D několik slov Eb mám,
toho co se stalo neli B /D tuj, neplač, nezou C m fej,
svoje C m 7 /B trápení mu obě Ab tuj.
Pro tebe Ab několik slov Eb mám,
toho co se stalo neli B /D tuj, neplač, nezou C m fej,
svoje C m 7 /B trápení mu obě Ab tuj.
4. F Trvá to dobu dlouhou,
C /E vysvobození stalo se tvou touhou.
D m Vytrvej kvůli bo D m 7 /C žímu plánu,
B on zacelí každou ránu.
5. S tebou F trpí, pláče a strádá,
v C /E myšlenkách s tebou se hádá.
D m Když všechno ztrácíš, D m 7 /C vzdáváš boje,
B plní sílou srdce tvo F je. C /E D m B
6. Když s F křížem dál jít se bojíš,
C /E všechno před něho s pláčem složíš.
D m Objímá tě, s tebou z D m 7 /C prachu vstává,
B zvedá tvůj kříž, zpět ti ho dává. F C
R: C Pro tebe C /E několik slov F mám,
toho co se stalo neli C /E tuj, neplač, nezou D m fej,
svoje D m 7 /C trápení mu obě B tuj.
Pro tebe B několik slov F mám,
toho co se stalo neli C /E tuj, neplač, nezou D m fej,
svoje D m 7 /C trápení mu obě B tuj. F