1. Když už svět A neměl co dát
a Db m já to chtěl vzdát,
Tys E přišel jak Král,
do H rukou mě vzal.
Tvá A milost je víc,
než Db m dokážu říct,
až E na kolenou rozu H mím.
B: Tak svým A živo Db m tem
napl E ním Tvůj H sen,
toužím A říci Db m všem,
že jsi tu E každý H den.
R: A Tvoje lás E ka,
ona uzdra Db m ví a vysvobo H dí,
A Tvoje ná E ruč je to,
kde chci Db m být a neodej H ít.
A Budu zpí E vat a chválit tě
Db m dál za všechno, cos H dal.
Proč bych se A bál,
vždyť se mnou je Db m Král,
tak E nekonečný H Pán,
můj oceá A n. E Db m H
2. Do A života dal
jsi Db m radost a vzal jsi
E minulost mou,
už H nebloudím tmou.
Tvá A milost je víc,
než Db m dokážu říct,
až E na kolenou rozu H mím.