1. Ab Projdu temno Eb tou, Db až uvidím Ab ráno,
půjdu Db tam, kde Tvoje Ab svíce B m nocí zazá Eb ří.
Ab Projdu temno Eb tou Db s Tebou, Ma Ab ria,
svým Db dětem, Matko, Ab vléváš B m radost do Eb tváří.
F m Bůh Ti v malé chudé chýši tiše Db dává Ab znát své B m plány
a Ty Eb šeptáš: „Pane, Ab díky, jak Db krásné Ab je Tvé B m přá Eb ní.“
2. B Půjdu za Teb D m ou s G m chudákem i D m králem,
s těmi, Eb kteří léta B hledají C m náruč F Tvou.
B Všechno souže D m ní, jež G m svět svým dětem D m dává,
Eb přečti si v mých B očích, když C m kráčím za Te F bou.
G m Bůh žil s Tebou v chudé chýši, jako Eb dítě B znal Tvou C m péči.
Já F zpívám: D „Matko, G m díky F za Tvou Eb lásku, B za cit C m Tvů F _j.“
R: /: B S pís F ní jdu Eb vstříc slávě F jména Ma B ri F _ Eb a.
Každý F národ Tě G m chvá F _ Eb lí, celá F Evropa Eb zpívá: „Jsi F požehna Eb ná F _.“ :/
3. B Půjdu stejnou F cestou, po níž Eb Ty jsi šla Ma B ria.
Eb Na volání D m Boží chci C m kývnout s poko F rou.
B Jdeme stejnou F cestou na rtech Eb Tvoje slavné „ D m staň se“,
Eb pomoz ať v nás B květy Eb pravdy nevadnou F .
G m Bůh se sklání k lidským chýším, jeho Eb láska B smývá C m rány.
Já F volám: „Pane B díky,“ mohu C m zpívat: D m „Jsem Ti Eb blí F _ž.“
R2: /: B Blíž F chci Ti Eb být, vzorem F je mi Ma B ri F _ Eb a.
Každý F národ ji G m chvá F _ Eb lí, celá F Evropa Eb volá: „Je F požehna Eb ná F .“ :/