1. D Z úst G mých A zpěv, díkA#mdim a Hm chvála
vždy D Pánu Em budou H znít.
D KráG le A mocnéA#mdim ho Hm vzývat
chci sD dobroEm řečeH ním.
G JáD sat Em před tváAm ří H tvou,
chluEm bit se D skutky H tvýA mi
chci D spolu s C pokorAm nýG mi,
tvé D jméno, Am BoH že, Em oD slaG vím,
D tvé C jméno G oA slaD vím.
2. S vírou hledal jsem Pána,
mé prosby přijímal,
v bouřích odvrátil zkázu,
vše, čeho jsem se bál.
Bránit spěchá lid svůj,
naslouchá volajícím,
s nadějí vzhlížejícím,
jim v úzkostech se spásou stal,
jim záchranou se stal.
3. Vstaň, pojď, poznáš v tu chvíli,
jak dobrý je tvůj Pán.
Ten, kdo přichází v bázni,
dál k radosti je zván.
V prázdných rukou smí nést
vždy hojnost požehnání.
Kdo zná jen vlastní přání,
sám s pýchou v nouzi zůstává,
sám v nouzi zůstává.
4. Jak jen těšit se zrána
na každý nový den?
Jak jen prožít i zítřek
milostí provázen?
Vzdej se slov záludných!
Odmítej sloužit zlému.
Nes bratru potřebnému
lásku a pomoc s pokojem,
svou lásku s pokojem.
5. Tvář svou k věrným a moudrým
obrací Hospodin.
Spásnou mocí je blízko
všem v srdci zkroušeným.
Vzpurní slyší však soud:
„Zničíš se vlastním hříchem!
Kdo mým je služebníkem,
smí znovu žít s odpuštěním,
smí žít s odpuštěním.“