1. Em Na Hm SióC nu G se Am čest ti D dáG vá,
D ó Bože, Em PaHm ne Em náš,
Em tam Hm tobě C lid G tvůj Am chválu D vzdáG vá,
D že hříšné Em přiHm jíEm máš.
Tam k tobě D budou C přicháGm zeD ti
G i C jiní D odeG všad,
G tys D hotov Hm prosby C vyslyEm šeHm ti,
vEm své lásce k Hm nim se Em znát.
2. Vin našich hrozné rozhojnění,
jež se nás zmocňuje,
i všechna naše přestoupení
tvá milost shlazuje.
Je blažen, koho vyvoluješ
a k sobě přivádíš,
též v chrámu svém jej posazuješ,
svým dobrým provázíš.
3. V tvém domě budem nasyceni
vším dobrým v hojnosti,
v chrámu tvém najdem potěšení
ze slova milosti.
Hle, věci předivné nám dává
tvé poznat zjevení,
tvé království je naše sláva,
ó Bože spasení.
4. Ty upevňuješ mocně hory
jsa silou opásán,
svět celý i se svými tvory
se bázní otřásá.
Sám ty zvuk moře ukrocuješ,
i jeho ječení,
národy světa utišuješ
při jejich bouření.
5. Svou láskou navštěvuješ zemi
a deštěm svlažuješ,
svým požehnáním, dary všemi
ji obohacuješ;
brázdy její ty urovnáváš,
záhony pěstuješ,
všem plodům požehnání dáváš,
když vláhu daruješ.
6. Ty korunuješ v laskavosti
úrodou každý rok,
tvá šlépěj svědčí o milosti,
o lásce každý krok.
Když přehojně tak práci naší
v své žehnáš štědrosti,
kéž se jen k tobě zpěvy vznáší,
co oběť vděčnosti.