1. D Věčný G Bože, Em silný vA boD ji,
D jak G jsou příD bytkové Em tvoHm ji
D rozkošní, C nám vždy G nejmiA lejD ší!
D A Hm proto D touG ží Em má duA še
Dm po Hm domě D tvém vG kažEm dém čaA se,
G ó Pane D nejžáEm dostiG vějD ší,
A mé Em srdce kHm OtC ci D dobréH mu
Hm vstříc D plesá, kEm Bohu D žiD véD mu.
2. I ten vrabec má své místo,
též i vlaštovice hnízdo
pro mladé své před tvým oltářem.
Jak dlouho služebník pak tvůj,
Králi věčný a Bože můj,
má býti vzdálen od tvé tváře?
Šťastný je ten, kdo v tichosti
přebývá ve tvé blízkosti.
3. Blaze těm, kdo moc tvou znají,
jen v tobě sílu hledají
pro svoje dlouhé putování.
V údolích žárem spálených,
z tvé ruky zřídla pramení,
poušť halíš deštěm požehnání.
Své věrné znovu pozvedáš,
smí vstoupit, Bože, před tvou tvář.
4. Volám, Pane, bez přestání,
kéž slyšíš mé naléhání,
mou modlitbu již neodmítej.
Sám ochrana jsi i můj štít,
pohlédni na mne, na svůj lid,
na vyvolené, slabé, skryté.
Lepší je den v tvých nádvořích
než léta v sídlech bezbožných,
5. neboť Bůh je nám vždy sluncem,
dárcem milosti, ochráncem,
slávu i radost nám udílí.
Všem chodícím v upřímnosti
dobré věci rád v hojnosti
s láskou přidává v každou chvíli.
Svým šťastně půjde životem,
kdo naději má v Bohu svém.