1. Dm Kdo ochraC ny NejA# vyšGm šíA ho
vDm skrýAm ši jeG ho uF žíEm Am vá,
Dm ten v stínu C všemoA# houGm cíA ho
Dm bezAm pečně G odpoF číEm Am vá.
Am ProC to i Dm já říEm kám F PáG nu
vDm kažAm dý čas sG dověrC noF stí:
Tys A# hradem C mým, tys Dm mou schráA nou,
Dm já Gm na toA# bě mám C doDm sti.
2. On mě z osidla lstivého
lidských ošemetností
i z pokušení každého
vytrhne svou mocností.
Nadto mě jistě chce ukrýt
pod brky křídla svého,
jak pavézu vždy budu mít
pravdu všech slibů jeho.
3. Proto přístrachu nočního
nebudu se už lekat
a ve dne létajícího
šípu se už obávat,
ni jaké morové rány
nečekaně hubící,
ni zhouby na všechny strany
žádného nešetřící.
4. Kdybych po boku svém tisíc
náhle viděl poklesnout,
po pravici své stokrát víc,
mne nemá to zasáhnout:
A tu já, cele zachován,
očima svýma spatřím,
jakou může odplatu Pán
dávat bezbožným a zlým.
5. Poněvadž Boha samého,
mé věrné útočiště,
zvolils za ochránce svého
vždycky na každém místě,
nestihne tebe nic zlého,
ani se nepřiblíží
pád žádný ke stánku tvému
a nic ti neublíží.
6. On andělům přikáže svým,
aby tě ostříhali
a chránili před pádem zlým,
na rukou nosívali.
Ty lva i hada pošlapeš.
„Já, Bůh, tě vždy vyslyším,
vysvobodím ze soužení,
oslavím a vyvýším.“