1. G SlaHm vit C buG du Em BoD ha G svéC ho,
G srdcem C svým G mu Em chváD lu vzG dám,
v raHm dě C příG mých Em VšeD mocG néC ho,
vG jeho C liG du Em jej D vyzG nám.
SkutD ky G jeC ho úžaG sné,
zřejC mé Hm všem, kdo Am miG luD jí G je,
dílo C jeho G přeD kráEm sné,
věčná spravednost v něm žije.
2. Své divy a mocné činy
v paměť navždy uložil,
soucit, milost, dobrodiní
dle svých slibů obnovil.
Lidu svou moc zjevil sám,
národům své panování,
hojností je požehnán,
kdo v něj doufá bez přestání.
3. Pravdu i soud v jeho činu,
moudré jeho rozkazy,
právo jasné beze stínu
věčná stálost provází.
Lid svůj z hříchů vykoupil,
stal se nám vysvobozením,
mocným jménem zaštítil
novou smlouvu o spasení.
4. Ten, kdo v bázni k Pánu vzhlíží,
obdařen je moudrostí,
Bůh se k pokornému sníží,
dává žít v své radosti.
Vzácné dary získává
ten, kdo vůli Boží činí,
na věky mu zůstává
sláva, již nic nezastíní.