1. F Zákonem Dm Božím Am kdo se B nechá C vést,
F kráčet kdo Dm touAm ží B vždy po cestách Gm příDm mých,
Am smí šťastně Gm žít, Dm kdo B poznal C spásy F zvěst.
Těm, kdo dál Am řáB dy F Boží střežit G míC ní,
Dm kdo v srdci C svém Am neGm skryjí žádnou A lest,
Dm Bůh žehná B blaF hem Gm svého dobroC diF ní.
2. Příkazy své jsi plnit přikázal,
můj Bože, dáváš jasná nařízení.
Kéž cesty své bych změnit dokázal,
ať znovu mířím k jejich naplnění.
Věrně když budu dbát na slova tvá,
pak odvrátíš můj zmar a zahanbení.
3. Svou chválu vzdát chci srdcem upřímným,
rozumět dáváš spravedlivým soudům,
tvá milost mým se stala vyznáním.
Bez tebe sám však nevyhnu se pádům,
jen ve tvé síle znovu povstat smím,
neopusť mne, když tonu v dravém proudu.