1. F Svá přikáB zání Am zjev mi, Bože Gm můj,C
Dm zákon ať B věrC ně Dm mohu zachoB váF vat,
Am můj rozum Gm vzpurDm ný B moudře C vyuF čuj.
Svou mocnou Am ruB kou F veď mne Dm cestou G práC va,
Dm vždyť vede C k toF bě, Gm otvírá dům C tvůj,A
Dm tam je má B poF moc, Gm která nepřeC stáF vá.
2. Mé srdce nakloň ke svým svědectvím,
dej sílu vzdát se prospěchu zištného,
ať poznat smím, že je jen marností.
Na cestě své mne obživ znaveného,
své sliby potvrď novou jasností,
podpírej služebníka oddaného.
3. Odvracej hanbu, jíž se obávám,
děsím se hloubky svého ponížení,
když k vládě tvé se v bázni přiznávám.
Tvé soudy vpravdě jsou vysvobozením.
Dál po nich toužím, víru zachovám,
z nich přijmu znovu tvoje odpuštění.