1. F Tvůj zákon Dm znát je Am pro mě B radoC stí,
Dm v něm dnem i noAm cí F rozvažuji B stáF le,
v něm nacháGm zím zdroj Dm věčné C moudroF sti.
Am Nad protivníB ky, Dm starce světa G znaC lé,
Dm svou obdaC řils F mne Gm prozíravoA stí.
Dm Tvou vůli B chtěl F bych Gm plnit ke tvé C chváF le.
2. Bláhovým cestám zkouším uniknout,
tvé rady v léčku upadnout mi brání,
dávají šanci vzdát se hříchů pout.
Před soudy tvými s pokorou se skláním,
však myslí mou je nelze obsáhnout,
tvé učí cestě bez odchylování.
3. Jak lahodnou chuť mají slova tvá,
sladší než med jsou pro mé naslouchání,
z příkazů tvých zní láska nesmírná.
Jak odporné jsou cesty plné lhaní,
v záhubu vedou lsti a přání zlá.
Tvé slovo svící je v mém klopýtání.