Z hlubokosti volám k tobě, slyš, Bože, křik (Žalm 130, Z hlubokosti volám k tobě)
4382
Skrýt akordy
1. Z hlubokosti volám k tobě,
slyš, Bože, křik smutného,
nakloň uší svých v mé mdlobě
k hlasu vzdychání mého!
Budešli míti jen zření
na hříchy a provinění,
kdo před tebou obstojí?
2. U tebe jest však z milosti
všech hříchů odpuštění,
marné jsou naše hodnosti
i v nejlepším dychtění.
Žádný nemůž se chlubiti,
všichni se musejí báti,
milosti žádajíce.
3. I já se k Bohu utíkám
a ne k svým zasloužením,
srdce mé nehledí nikam
než k jeho potěšením,
která v jeho slovu vidím.
Jimi se těším i řídím
a jich se spustit nechci.
4. Když nutno dlít i do noci
a opět až do rána,
však vždy bude božské moci
naděje má oddána.
Tak, duchovní Izraeli,
zrozen z Boha, buď vždy vřelý
ve své důvěře v Pána.
5. Je‑li při nás mnoho zlého,
u Boha víc milosti,
nemá konce ruka jeho
k uzdravení hříšnosti.
On jest pastýř ten výborný,
u něhož sluha pokorný
dojde všech vin zproštění.
2024