Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě (Žalm 139 (k recitaci), Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš)
4400
Skrýt akordy
I: Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
II: Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
I: Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
II: Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň položil jsi na mě.
I: Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
II: Kam odejdu před tvým Duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
I: Zamířím‑li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
II: I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
I: tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
II: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mě se stane světlem.
I+II: Žádná tma pro tebe není temná: Noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
I: Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
II: Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň:
I: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
II: Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
I: Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize:
II: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
I: Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku.
II: Sotva procitnu, jsem s tebou. Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
I+II: hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
2025