1. F Můj Pane, Dm píC seň F vděčnoC stiF
ti zpíA# vat F hoC tov F jsem
a svědčit A# o C tvé Gm dobroC ty
boA# hatství F veC liF kém.
2. Vím, že jsi pramen milosti,
všech darů studnice,
z níž váží pro nás v hojnosti
tvá štědrá pravice.
3. Co jsme my, Pane, v světě všem?
Co je i život náš?
Zda vše, co svým zde jmenujem,
ty sám nám nedáváš?
4. Když duši svírá trápení,
náš strach sám dobře znáš,
svou mocnou rukou proměníš
v naději žal i pláč.
5. Ó vzchop se, duše, k chválení
a zvučně prozpěvuj.
Ten, z něhož všechno pramení,
ten Pán a Bůh je tvůj.
6. Tvou skrýší, hradem bezpečným,
dědictvím pro svůj lid,
tvým bohatstvím i spasením
on sám chce věčně být.
7. Svou víru v něj vlož v tichosti,
i svoje doufání,
v něm najdeš pokoj s radostí,
věčné požehnání.