1.         Studně nepřevážená 
          všech božských           milostí, 
          k tobě úpí           duše má, 
          tvých žízníc           sladkostí. 
          Bože, Duchu           svatý, 
          jenžs posavad           v darech svých 
          předrahých a rozkošných 
          přehojně bohatý. 
           
  2.         Proto vroucně           tě prosím, 
          můj posvětiteli, 
          víry pravé           v mém srdci 
          mocný pěstiteli, 
          rozmnožuj ji           dále, 
          ať se           již nezmenšuje, 
          ale vždy           rozhojňuje 
          ke tvé           cti a chvále. 
           
  3.         Při tom           i má naděje 
          ať pevnou           stálostí 
          před tebou           se vždy           skvěje 
          bez vší           pochybnosti, 
          bych neměl           doufání 
          v darech pomíjejících, 
          však věčně           trvajících 
          a v tvém smilování. 
           
  4.         Vladaři můj           výborný, 
          braň a posilň           mne sám, 
          by libý           neb odporný 
          vítr sem           ani tam 
          mnou nemoh           viklati, 
          nýbrž ať           v každé době 
          důvěřuji se           tobě, 
          rač mi           pomáhati.