1. Dm Proč se Am svět F marností, C bohatstAm vím Dm hoG noC sí?
Am Vždyť jeE ho Am sláva, lesk, F skonA# čí vždy vC bezmoF ci.
F Co stavěl sC námahou, Am za chvíli E pomiAm ne.
F Jak suA# chá F tráva zas, Dm jak suGm chá Dm tráva A# zas vDm dýmu se rozplyDm ne.
2. Kde jsou dnes králové slavní a vznešení,
mudrci hloubaví v rozum zahledění?
Kde říše, národy, co chtěly vládu mít?
Jak loňský sníh mizí, jak loňský sníh mizí, musely odejít.
3. Člověče můj milý, čeho se přidržíš?
Co navždy zůstane, co zítra opustíš?
Kochat se hojností, těšit blahobytem?
Znát Boží zákony, znát Boží zákony, nosit je v srdci svém?
4. Co v Písmu psáno, to pro svět je bláznovství:
S nadějí v lásce žít s vírou a moudrostí.
Druhým teď sloužit máš, o sebe nepečuj.
Jen s milostí Boží, jen s milostí Boží získáš pak život svůj.