1. Již objal soumrak zemi
a tiché uklidnění
konejší v sladký sen,
však moje srdce bdělé
na svého Stvořitele
chce vzpomenout, než zajde den.
2. Již západ pohasíná
a náruč rozepíná
nad námi vláda tmy,
však jasné světlo vnitřní
noc mění v záři jitřní –
náš Ježíš, První, Poslední.
3. Již ztemněl obzor celý,
hvězdy se rozeskvěly
ve výši nad námi.
Kéž moje poblouzení
ve světla jas promění
Pán, až svou ruku podá mi.
4. Již svoji práci denní
a všechno lopocení
pro dnešek odkládám,
však brzo přijde chvíle,
kdy v dobrém i zlém díle
mi skončit rozkáže můj Pán.
5. Svá křídla lásky věrné,
milosti nepřeberné
rozprostři nade mnou,
ať dítě tvoje spící,
každý den chybující,
smí usnout pod tvou ochranou.