1. Prociť, prociť, zanech spaní,
zní z věže strážné znenadání:
Pustou, temnou, mrtvou nocí
hlas volá neodbytnou mocí:
Kde panny jste připravené?
Již vstaňte, Ženich jde! Své lampy
rozsviťte co nanejvíc přistrojte se,
již v kráse své mu k slavné svatbě jdete vstříc!
2. Dcera sijónská ze snění
procitá v divném rozechvění
jak blízko chvíle žádoucí!
Její Milý v slávě věčné,
pln pravdy, lásky nekonečné
již před ní stojí přeskvoucí.
Nuž vítej, Ježíši, / náš Králi nejvyšší,
v své milosti! Již uveď nás,
kde uchystals
stůl svatý svého království.
3. Andělé i lidé slabí
tam zpěvem svým Tě vděčně slaví,
tam radostná jen hudba zní.
Města tvého z perel brány
nikomu nejsou zavírány,
před trůn tvůj smí i poslední.
Nad naše myšlení,
nad smyslů chápání
je láska tvá! Buď pochválen
a veleben, na věky zní haleluja!