Skrýt akordy
1.  To je   ta noc,   kdy neskonalou
jsem spatřil   Boží dobrotu;
to dítě,   jež s   andělů chválou
jas vnáší   v moji   temnotu,
a světlo   toto přejasné
ni tisíc   sluncí nezhasne.
2.  Patř do   Betléma, duše   moje,
a skrovnou   stáj tam   vděkem zdob!
Hle, záře   z této   tmavé sluje
svou mocí   vniká do   všech dob,
v nich   soužení zahání   noc,
všech hříchů   a též   smrti moc.
3.  V tom   světle blaženost   zříš jasnou
a nebes   můžeš vidět   cíl;
až hvězd   a sluncí   světy zhasnou,
již, kdo   ví, málo   k tomu   chvil,
to světlo   bude s   jasem tvým
nebem celým   a tvým   jměním!
4.  Nechť zatím   vždy jen   jasně plane
tvé víry   a tvé   lásky zář;
jen věrným   dá Bůh   vyžádané
a zasvitne   jim jeho   tvář;
ten, chceš-li,   by ti   spomoh’ svit,
sám nesmíš   v sobě   temna mít.
5.  Ježíši, Vánoc   krásné slunce,
svou přízní   srdce moje   hřej;
Ty, vánočních   radostí strůjce,
to umění   sám duši   přej,
jak v   světle já   bych chodit   měl
a jasem   tvým se   stále skvěl!
Zpěvník ProScholy.cz 2024