1. Beránek jde, nese dluhy
světa i synů jeho;
již vykupuje své sluhy
z otroctví přetěžkého.
Jsa mdlý, nemocný vstupuje,
radosti neokušuje,
snáší zlé s pohaněním.
Rány, jizvy, smrt, bolesti
pro nás hříšné ráčil nésti
a dí: Rád vše podstoupím.
2. Beránek ten jest náš přítel
a bratr našich duší,
kterého Bůh vyvolit chtěl,
jemuž všecka čest sluší.
Syn pak jeho pamětliv nás,
přišel z nebe na svět pro nás;
kdo může lásku jeho
dostatečně pochopiti
a hodně ji vychváliti,
již nám dal Bůh skrz Něho?
3. Tak se dal ochotně za nás
v oběť pro přestoupení,
usmrcen na kříži pro nás,
by nám věčné spasení
vydobyl, které jsme byli
svými hříchy utratili;
tak milost nám stala se.
Ó, náš Beránku, co Tobě
za to dáme, žes nás sobě
zvolil za bratry zase?
4. Pokud život náš trvati
bude na tomto světě,
na Tebe chcem vzpomínati,
Jezu, a ze srdce Tě
vždy upřímně milovati,
s bedlivostí poslouchati,
věrou držíce se Tě.
Přijmi od nás, lidu svého,
Tebou draze koupeného,
tento slib zde na světě!
5. To i já do srdce svého
chci již věrně složiti,
žes Ty i pro mne hříšného
ráčil hořce trpěti;
to bude mé potěšení
v mém kří- ži, mdlobě, soužení.
Ty mne sám rač síliti,
abych Tebe, poklade můj,
vždy mohl mít za podíl svůj
a s Tebou věčně býti.
6. Co mi může smrt škoditi,
když Ty mne obživuješ?
Co strach, nouze ublížiti,
když Ty mne zastiňuješ?
Tvá krev je jistá útěcha
a naděje mého ducha,
byť i vlny soužení
na mne ze všech stran se hnaly,
i v tom chci zůstati stálý;
Tys mé vysvobození.
7. Když pak ze světa mám jíti
v radost království tvého,
tvá krev rač mne ozdobiti
a učinit krásného,
abych Tebe tam v radosti
moh’ chváliti za bolesti,
kterés pro mne hříšného
ráčil z lásky podstoupiti.
Rač tím víru mou síliti,
vjít dej do ráje tvého!