1. Buď mi vítán tisíckráte,
jenž mě rád máš zas a zas,
Jezu můj, jenž rány klaté
snášels pro mne ve zlý čas!
Ach jak já se dobře mám,
nábožně, když přiklekám
ke kříži, kde tiše zmíráš
a mě láskou obestíráš.
2. Jezu, k Tobě láskou hořím,
tvých já sobě vážím ran,
před tvým křížem v prach se kořím,
Tebou bohat, jenžs můj Pán!
Kdo jen může pochopit
tvojí vřelé lásky cit?
Tvoje pro nás lásky plání
nemá nikde porovnání.
3. Uzdrav mne, ó, spáso duší,
v čem jsem chor a chřadnu již;
odvrať vše, co štěstí ruší
a mně brání k Tobě blíž.
Adamův čím vinen pád,
čím jsem zhřešil nastokrát!
Tváli svatá krev mě skropí,
vždy zas zdráv se duch můj vzchopí.
4. Vpiš mi v srdce, Jezu, rány,
jež jsi za mé hříchy nes’;
dej, by byly vzpomínány
vždycky vděčně, také dnes!
Ty jen štěstím mým jsi sám,
v Tobě radost duše mám;
u tvých nohou hřích svůj skládám
a tvé přízně sobě žádám.
5. V náručí Tě vroucně svírám,
kéž bych mohl stále jen!
Když svou vírou k Tobě zírám,
shlédniž na mne spokojen
z kříže svého temene
a má žalost pomine,
díšli, Beránku ty tichý:
Já, já shladím tvoje hříchy!