1. Jako vítr, co žene mraky oblohou,
jako vítr, co hladí trávu májovou,
jako kámen, co leží na dně mořských skel,
jako ruce zjizvené ranou krutých děl.
R: Braň se, vstávej, našel jsi zlatou Boží zbroj,
neprohrávej, když v prachu země zuří boj.
neprohrávej, nepřítel je slabší než nic,
když v Boží síle jdeš vstříc všem dnům.
2. Tak se chrání dvě modré
oči bezedné před svítáním,
co na dno duše dohlédne.
Roky zrání zdají se být už dávno pryč,
z nenadání bojí se najít k pravdě klíč.
R: Braň se, vstávej, našel jsi zlatou Boží zbroj,
neprohrávej, když v prachu země zuří boj.
neprohrávej, nepřítel je slabší než nic,
když v Boží síle jdeš vstříc všem dnům.
3. Slova řídnou, když oči vzhlédnou bez ptaní,
pomoc vlídnou hledají a čas uhání,
nemáš stání, ve světě není kam se dát,
bez poznání dá se jen bloudit napořád.
R: Braň se, vstávej, našel jsi zlatou Boží zbroj,
neprohrávej, když v prachu země zuří boj.
neprohrávej, nepřítel je slabší než nic,
když v Boží síle jdeš vstříc všem dnům.
4. Jako vítr, co náhle změní směr,
jako krůpěj, čistá jak víra bez pověr,
jako kámen zlomený v půli vypráví,
naše ruce se jenom láskou uzdraví.
R: Braň se, vstávej, našel jsi zlatou Boží zbroj,
neprohrávej, když v prachu země zuří boj.
neprohrávej, nepřítel je slabší než nic,
když v Boží síle jdeš vstříc všem dnům.