1. Kdo přehlížel by toho,
jenž v paměti nás má,
Jak lásky zvážil mnoho,
již srdce okřívá!
Já v těžkém zmíral hoři,
On přišel, kříž můj sňal;
má duše láskou hoří
a zpívá píseň chval.
2. Jak toho rád bych neměl,
jenž láskou ke mně plá!
Jak naň bych já zapomněl,
jenž mírem v duši vlá!
On, který shlíží z kříže,
mou hanu nese sám;
což nezve On mne blíže:
Pojď k nebes výšinám?
3. Jej věčně rád chci míti,
jenž zahnal smrti sen
a v hoři s duší cítí
a její tlumí sten;
jenž v poslední tu chvíli
mne věrně podpírá,
že na mé pouti k cíli
má víra nezmírá.
4. On k spáse dává v moci
mně svaté slovo své,
z běd vyvádí mě noci,
mou šlépěj k nebi zve,
sám trůn chce ve mně míti
v své záři milosti;
jak neměl bych Jej ctíti
vždy v stálé vděčnosti?
5. V mé radosti i hoři
mě osvěť obraz tvůj
a v lásky svojí moři
slož bídu a hřích můj!
Své srdce, žití celé
já Tobě oddávám;
Ty v nebes brány skvělé,
tam domů, veď mne sám!