1. Smutný čas nynější,
rozvažuj, člověče,
nech světské rozkoše
a obrať své srdce.
Pomni na smrt Pána svého,
že netrpěl pro jiného,
než pro tě samého.
2. Vejdi do zahrady,
jak se v krvi potí,
žalostně vzdychaje,
vidí kalich smrti;
Pán mocný nebes i země
vše to chce snášet pro tebe,
ó, hříšný člověče.
3. Pohleď a uvidíš
tam Jidáše zrádce,
jaký zástup vede
na Pána Ježíše,
dal se jíti a svázati,
jen abys byl vděčen smrti,
ó, člověče bídný.
4. Pohleď, jak Ho vedou
k Annášovi zlému,
tuze svázaného,
Pána nevinného;
políčky, též i plivání
rád snáší pro tvé spasení,
člověče přebídný.
5. Hle, jak Ho bičují,
též i korunují, / že místa celého
na něm nikde není;
krev oči i tvář zalévá,
vzpomeň na to, duše věrná,
nebo jsi tím vinna.
6. Pohleď, jak jde z města
na místo popravní,
pod křížem padaje,
jsa všechen ztrápený;
již podstoupil smrt nevinný,
ty jsi vinen hříchy svými,
člověče přebídný.
7. Proto, ó, člověče,
vida Pána svého
pro tebe s krutostí
na kříž přibitého,
lituj a plač, čiň pokání,
dokud čas máš smilování,
tak dojdeš spasení.