1.         Svatý je           Bůh náš           na nebi, 
          svatí jsou           i chrámové, 
          kde slávu           jeho velebí 
          věrných sborů           hlasové. 
          Svatý, svatý           budiž nám, 
          ó, křesťané,           ten to           chrám. 
           
  2.         Ó, jak           mnohý v           hluku prací 
          na duši           zapomene, 
          od nebe           srdce odvrací, 
          slouží zemské           mamoně. 
          Na svou           duši vzpomeň!           – k           nám 
          volá každý           Boží chrám. 
           
  3.         Tu hle,           všichni s           nábožností 
          Bohu svému           zpíváme, 
          v pokoře           a důvěrnosti 
          před svým           Otcem klesáme; 
          nebo tento           svatý chrám 
          k poctě           Boží slouží           nám. 
           
  4.         Aj, zde           mnohé sestry,           bratry, 
          vůkol sebe           spatřuji; 
          než zdali,           jak na           mne patří, 
          vroucně všecky           miluji? 
          V tomto           chrámě Kristus           sám: 
          „Milujte se,“           mluví k           nám. 
           
  5.         Kdo věčně           po Bohu           touží, 
          toho čeká           spasení; 
          než, kdo           hříchu v           světě slouží, 
          pospíchá k           zatracení; 
          co je           hřích, co           Bůh, to           nám 
          zjeví v           chrámě Kristus           sám. 
           
  6.         Hospodine svatosvatý,           / 
          ó, jaké           to blažení!           / 
          Tebe, lásku           pravou znáti,           / 
          naleznout potěšení;           / 
          pročež svatý,           svatý nám           / 
          bude vždycky           tento chrám.