1. Svatý je Bůh náš na nebi,
svatí jsou i chrámové,
kde slávu jeho velebí
věrných sborů hlasové.
Svatý, svatý budiž nám,
ó, křesťané, ten to chrám.
2. Ó, jak mnohý v hluku prací
na duši zapomene,
od nebe srdce odvrací,
slouží zemské mamoně.
Na svou duši vzpomeň! – k nám
volá každý Boží chrám.
3. Tu hle, všichni s nábožností
Bohu svému zpíváme,
v pokoře a důvěrnosti
před svým Otcem klesáme;
nebo tento svatý chrám
k poctě Boží slouží nám.
4. Aj, zde mnohé sestry, bratry,
vůkol sebe spatřuji;
než zdali, jak na mne patří,
vroucně všecky miluji?
V tomto chrámě Kristus sám:
„Milujte se,“ mluví k nám.
5. Kdo věčně po Bohu touží,
toho čeká spasení;
než, kdo hříchu v světě slouží,
pospíchá k zatracení;
co je hřích, co Bůh, to nám
zjeví v chrámě Kristus sám.
6. Hospodine svatosvatý, /
ó, jaké to blažení! /
Tebe, lásku pravou znáti, /
naleznout potěšení; /
pročež svatý, svatý nám /
bude vždycky tento chrám.