1.         Vím já           jediný stromeček,           je krásná           oliva, 
          na kterém           milý slavíček           velmi sladce           zpívá; 
          ach kdybych           mohl viděti, 
          a pod           tím stromem           slyšeti, 
          hlas toho           slavíčka! 
           
  2.         Ratolesti toho           stromu vždy           se zelenají, 
          široce na           každou stranu           větve rozkládají; 
          dvanácte vrchů           ten strom           má, 
          na kterém           slavíček sedá, 
          hlas libý           vydává. 
           
  3.         Ten slavíček           nejkrásnější, o           kterém já           zpívám, 
          je Pán           Kristus nejmilejší,           jehož slyšet           žádám; 
          jehožto hlas           a řeč           libá 
          po všem           světě se           rozléhá, 
          až srdce           proniká. 
           
  4.         Nic jiného           na tom           světě nežádá           duše má. 
          Ve dne,           v noci,           v zimě,           v létě           zalíbení své           má 
          vedle slavíčka           milého, 
          Jezu Krista,           Pána mého, 
          Krále nebeského.