1. Vím já jediný stromeček, je krásná oliva,
na kterém milý slavíček velmi sladce zpívá;
ach kdybych mohl viděti,
a pod tím stromem slyšeti,
hlas toho slavíčka!
2. Ratolesti toho stromu vždy se zelenají,
široce na každou stranu větve rozkládají;
dvanácte vrchů ten strom má,
na kterém slavíček sedá,
hlas libý vydává.
3. Ten slavíček nejkrásnější, o kterém já zpívám,
je Pán Kristus nejmilejší, jehož slyšet žádám;
jehožto hlas a řeč libá
po všem světě se rozléhá,
až srdce proniká.
4. Nic jiného na tom světě nežádá duše má.
Ve dne, v noci, v zimě, v létě zalíbení své má
vedle slavíčka milého,
Jezu Krista, Pána mého,
Krále nebeského.