1. Ach, Bože můj, já jsem zbloudil
a břemeno hříchů mých
veliké je, neb jsem chodil
po nepravých cestách svých;
proto chtěl bych před hněvem tvým
utéci, ale kam nevím.
2. Byť bych se kamkoli schoval,
Ty jsi všude přítomný,
bych se také přestěhoval
do daleké krajiny,
bych měl křídla holubice,
však mne najde tvá pravice
3. Proto jen vyznati musím: /
Pane, hřešil jsem těžce,
avšak Tě pokorně prosím,
nezamítej mne přece,
ať hříchy mé hněvu tvé- ho
nerozněcují věčného.
4. Může-li člověk mořského
písku kdy v počtu míti?
Tak bez- božnost srdce mého
kdo může vysloviti?
Kdo by moh’ mé nepravosti
vypočítat od mladosti?
5. Ale, Kriste, tvé trýznění,
tvá krev je lékařství mé,
v ranách tvých mám potěšení,
i když smutné srdce mé;
proto chci v Tebe doufati
a do tvých ran se skrývati.
6. Jezu, já na Tě uvalím
břemeno všech hříchů mých,
posilňuj Ty mne, když jsem mdlým,
umyj duši jako sníh.
Duch tvůj nechť mne naplňuje
a v dobrém vždy utvrzuje.