1. Kvetoucí mládí, ty naděje budoucích časů,
slyš slovo lásky a poslechni libého hlasu,
jímž tě Pán zve,
aby ti v náručí své
pokoj dal, radost a spásu.
2. Zasvětiž sílu a květ svého mladého věku
s vší jarou ozdobou sličnosti, vůně a vděku
Jemu, jenž sám
pravým je přítelem nám,
Božskému Králi a Reku.
3. On zde jak pastýř tě pásti a voditi žádá,
nadto pak v nebesích věčné ti poklady skládá;
nuž, tedy běž
k Němu, by tobě dal též
ozdobou svého být stáda.
4. Blaženost pravá jen v těch duších pučí a vzkvétá,
kterým sám Pán věnec věčného života splétá;
ale jak hned
mění se v otravný jed
podvodné rozkoše světa!
5. Sloužiti Pánu a nádobou být v jeho domu:
což v celém světě by mohlo se rovnati tomu!
Ó, tedy spěj,
z jara hned štípit se dej;
zle bude planému stromu!
6. Ó, jaké bohatství slávy a cti tomu kyne,
kdo hned již od dětství důvěrně k Pánu se vine!
Pán jej i v dnech
stáří a křehkosti všech
těšiti neopomine.