1. Ó, svědků dávných, prociť, duchu,
již na sijónské stráži věrně bdí,
dnem, nocí k srdce mluví sluchu
a nepřátel se hrozeb nebojí,
ba jejichž hlas zní, kam až sahá svět,
a k Tobě shromažďuje lidstva květ.
2. Ó, kéž by oheň tvůj již vzplanul
a po národech světa plápolal
a větřík milosti tvé vanul
a k spásy zdroji všecky lidi zval!
Ó, Pane žně, rač přece popatřit:
žeň mnohá, ale ženců málo zřít!
3. Vždyť Syn tvůj slovy zřetelnými
nás modliti se takto naučil.
Viz, jak zří zraky toužebnými
tvých dětí zástup, jež jsi vydobyl,
přijde-li brzo, zavlažíš-li zem,
ó, vyslyš prosbu tu a vzhlédni sem!
4. Nuž, dej své slovo rozsévati
svým mnohým poslům mocně s radostí,
ó, vyslyš, nerač prodlévati,
nič ďábla říš, boř hradby temnosti,
množ církev po okrsku veškerém,
ať slávy tvé je plna všecka zem.