1. Tam z dálných světa krajů, kde věčný led a sníh,
i od palmových hájů, jež horký šlehá jih,
přes moře, lesy, stráně hlas touhy zaznívá:
"Kéž sladké slovo Páně i nám se rozsívá!"
2. Kéž zde, kde žeň tak mnohá, i dělníky je zřít,
by učili nás Boha též jak sluší a ctít
a tam, kde klam a bludy až dosud panují,
nechť cesty spásy všudy a všem se zvěstují.
3. Groš svůj, jak ona vdova, na oltář každý dej
a sluhy Páně slova k pohanům vysílej;
ať církev svatá vzkvete dle Páně návodu:
„A jdouce po všem světě, všech učte národů.“
4. Ten věčných věků vládce, jenž s církví svou chce být,
rač shromáždit své stádce a jemu vévodit!
By věnčen palmou míru svět oblažen tu stál
a jednu sdílel víru; že Kristus Pán, náš král!
5. Ty pak, ó, Duchu svatý, rač požehnání dát
a pravdy plamen vzňatý nech mocně plápolat:
ať nikdy nevyhasne zde pravdy svaté zář
a po pouti té časné dej zřít nám Boží tvář!