1. Ještě čas nenastává k vítězství Sijónu;
Ještě se nesvolává lid k Božímu trůnu;
ještě v boji stojíme, trpíc světa pýchu,
a ač i vítězíme, přece jsme k posměchu.
2. Ještě lidu Božímu den Páně nepřišel,
v němž by k pomstě zlostnému soud veřejný vyšel;
ještě krve dítek svých mstít Bůh ne- povstává,
a slušný pokoj věrných dosud nenastává.
3. Lid tvůj z tvé lásky svatý všude je soužený,
světu se zdá proklatý a jak vyvržený:
aj, klesá v svém vězení a harfy své skrývá,
přece však vroucné zření k tvému městu mívá.
4. Ještě s pláčem rozsívá, nevida obilí:
v pletí neodpočívá, ač se koukol sílí;
však si srdečně žádá žně tvé dočekati,
a prv než se svět nadá, snopky své sbírati.
5. Než, co ještě nemáme, proto nám nezhyne;
i život na to dáme, že slib tvůj nemine:
řeč tvá věrná zůstává, Tys sám spravedlivý;
Duch tvůj nám znáti dává, žes věčně pravdivý.
6. Již se žeň bílá blíží, boj se dokonává;
již se mhy mrákot níží, již slunce povstává:
již k vítězství zpíváme, / vidouc, že se všech stran
houfy svých věrných známé shromažďuje náš Pán.