1.         Ó, jak           je to           místo přešťastné, 
          kdo slovo           Boží přebývá, 
          kde znějí           pocty Boží           zjevně, 
          kde Sijón           pustý nebývá; 
          tam se           obětují Bohu 
          prosby, zpěv           s vroucností           mnohou. 
           
  2.         Ach, kde           pak je           to slovo           Boží 
          drahé, jak           za Elího           dnů? 
          To, co           ku křesťanství           náleží, 
          nezná nikdo           dost o           Bohu. 
          Tak svátek           v pláč           a tesklivost 
          proměňuje se           i žalost. 
           
  3.         Však, aj,           někdy i           na pustině 
          Jákob nalezl           dům Boží, 
          tak též           oni staří           křesťané 
          v svém           protivenství a           kříži 
          díry, jeskyně,           údolí 
          za chrámy           a kostel           měli. 
           
  4.         A proto           i my           za to           máme, 
          že Pán           Bůh náš           přítomen jest 
          tu, kde           se na           řeč jeho           ptáme 
          a kde           se Bohu           děje čest; 
          tu z           dvou neb           třech shromažďuje 
          církev, Bůh           ji posvěcuje. 
           
  5.         Tak se           v jednom           duchu scházíme, 
          pobožné písně           zpívajíc, 
          oběti chvály           oddáváme, 
          v lásce           Páně se           zmocňujíc; 
          tak čteme           a posloucháme, 
          v známosti           Boží vzrůstáme. 
           
  6.         Ó, Pane,           dej nám           požehnání, 
          slovo ať           v zem           dobrou padá; 
          dej v           svých darech           míti kochání, 
          Tě jen           naše mysl           žádá; 
          vlej v           srdce naše           z milosti, 
          co slouží           k víře           a ctnosti. 
           
  7.         Jezu, na           Tobě víra           stojí, 
          jak na           uhelném kameni; 
          Tebou se           duše naše           kojí, 
          Tě vzývá           jazyk k           spasení; 
          dej trvati           v pobožnosti, 
          popřej do           smrti stálosti. 
           
  8.         Konečně v           srdcích našich           sobě 
          vzdělej dům,           jejž by           tvá milost 
          posvěcovala a           tak Tobě 
          půjde odtud           čest na           věčnost, 
          když se           v chrám           jeden sběhneme 
          a před           trůnem tvým           staneme. 
           
          Polsky 
          O, jak           to miejsce           jest rozkoszne, 
          gdzie Bóg           przebywa z           Słowem swym, 
          a hymny           ku czci           Jego głośnie           radośnie wzwyż           unoszą się. 
          Tam serca           wiernych szczęściem           lśnią i           dzięki szczere           Bogu ślą.