1. Ó, proč bychom se báli, když Ježíš s námi jest,
jenž břímě dne i horko chce s lidem svým vždy nést?
On napřed kráčí v boji a cestu razí nám,
a nejlítější šípy On na se béře sám.
2. Ó, proč bychom se báli, když svatý vedem boj,
v němž pravda jen a láska všechna naše zbroj?
Ó, blaze, kdo tou zbraní jest v srdci poraněn;
v tom nový zkvete život a věčný svitne den!
3. Ne za zboží, jež hyne, je vytasen náš meč,
ni pro království světa se béřem v tuhou seč;
koruna z rajských květů, jíž nemůž dáti svět,
ta před námi se třpytí a k ní svůj nesem hled.
4. Nuž, tedy směle bratří, se každý k dílu měj
a k praporu jen Páně se udatně vždy znej!
Ač maličké jsme stádce, Pán sám náš řídí voj,
přes hrozby vše a strachy On slavně skončí boj.
5. Pán, v jehož jménu jdeme, On musí kralovat
a každý jazyk v světě čest jeho zvěstovat!
Vždy nové spějme houfy jhu jeho podrobit
a s nimi Jej pak vděčně na věky velebit!