1. Má duše, Pána svého chval,
vzdej Jemu děkování;
svou péči všechnu naň uval,
v Něm slož celé doufání.
On má dost cest, plný svět jest
divné jeho moudrosti,
jak On ráčí, tak vše kráčí
k vůli jeho mocnosti.
2. O čem Tobě, Bože, nyní
můj chce jazyk zpívati,
tvá přemnohá dobrodiní
s vděčností vyznávati.
Pro mne toho činils mnoho,
což je důkaz tvé lásky
bylo při mně, což upřímně
hlásat chci z každé částky.
3. Ač pak často já též klesám,
prach jsa a popel bídný,
však Ty pozdvihuješ mne sám,
mé jsa mdlobě pomocný;
hříchy snímáš, špínu smýváš
krví Syna milého,
tos mi svědčil i zpečetil
často svátostí jeho.
4. Však když jsem v úzkostech býval,
nevěda kam se díti,
jen Tebe srdcem jsem vzýval,
Tys mi pomocník býti
ráčil cele; protož směle,
Otče můj, v Tebe doufám,
mne sobě měj, děj se co děj,
já v naději nezoufám.
5. Ty mne vždy po cestách svých veď,
můj Bože z vysokosti,
mé činy Duchem svým sám řeď
i mé všechny vnitřnosti;
své dle rady proveď všady
sluhu vyvoleného
až do nebe, kdež by Tebe
ctil věčně, Boha svého.
6. Má duše, svého Pána chval,
vzdávej Mu děkování,
starosti své na Něj uval,
v Něm slož všechno doufání;
co při tobě začal sobě,
k slávě své velebnosti
On vyvede, tě přivede
k světlu věčné jasnosti.