1.         Má duše,           Pána svého           chval, 
          vzdej Jemu           děkování; 
          svou péči           všechnu naň           uval, 
          v Něm           slož celé           doufání. 
          On má           dost cest,           plný svět           jest 
          divné jeho           moudrosti, 
          jak On           ráčí, tak           vše kráčí 
          k vůli           jeho mocnosti. 
           
  2.         O čem           Tobě, Bože,           nyní 
          můj chce           jazyk zpívati, 
          tvá přemnohá           dobrodiní 
          s vděčností           vyznávati. 
          Pro mne           toho činils           mnoho, 
          což je           důkaz tvé           lásky 
          bylo při           mně, což           upřímně 
          hlásat chci           z každé           částky. 
           
  3.         Ač pak           často já           též klesám, 
          prach jsa           a popel           bídný, 
          však Ty           pozdvihuješ mne           sám, 
          mé jsa           mdlobě pomocný; 
          hříchy snímáš,           špínu smýváš 
          krví Syna           milého, 
          tos mi           svědčil i           zpečetil 
          často svátostí           jeho. 
           
  4.         Však když           jsem v           úzkostech býval, 
          nevěda kam           se díti, 
          jen Tebe           srdcem jsem           vzýval, 
          Tys mi           pomocník býti 
          ráčil cele;           protož směle, 
          Otče můj,           v Tebe           doufám, 
          mne sobě           měj, děj           se co           děj, 
          já v           naději nezoufám. 
           
  5.         Ty mne           vždy po           cestách svých           veď, 
          můj Bože           z vysokosti, 
          mé činy           Duchem svým           sám řeď 
          i mé           všechny vnitřnosti; 
          své dle           rady proveď           všady 
          sluhu vyvoleného 
          až do           nebe, kdež           by Tebe 
          ctil věčně,           Boha svého. 
           
  6.         Má duše,           svého Pána           chval, 
          vzdávej Mu           děkování, 
          starosti své           na Něj           uval, 
          v Něm           slož všechno           doufání; 
          co při           tobě začal           sobě, 
          k slávě           své velebnosti 
          On vyvede,           tě přivede 
          k světlu           věčné jasnosti.